\documentclass[11pt,a4paper]{article}

\usepackage{a4wide}
\usepackage{czech}                                   
\usepackage{times}

%\newcommand{\TVS}{T\kern-.1667em\lower.5ex\hbox{V}\kern-.125emS}
%To S asi chce kousek doprava\ldots
\newcommand{\TVS}{T\kern-.1667em\lower.5ex\hbox{V}\kern-.1emS}

\begin{document}
\part{Úvod}
Ačkoli \TeX\ sám garantuje, že dokument přeložený 
kdykoli a kdekoli bude zalomen vždy naprosto stejně, věc má jeden malý
háček. Toto tvrzení platí, pokud \TeX u poskytneme přesně stejné vstupní
soubory.

Stejné vstupní soubory snadno zajistíme, pokud se omezíme na používání
primitivních příkazů a nejvýše maker plain a problémy nebudou mít ani ti,
kteří začínají každý dokument \begin{verb} \input{MyMacros} \end{verb}
a verze tohoto souboru si pečlivě ohlídají.

Co si ale mají počít nebozí \LaTeX isté, kteří požívají výhod nepřeberného
množství dostupných maker? Dokument přeložený například na distribuci
{\tt texlive-4} se už o~rok později na {\tt texlive-5} stejně zalomit nemusí
například proto, že používá balík pro nestandardní sazbu poznámek na
okraji, jehož autor se na jednom místě rozhodl namísto
\begin{verb} \penalty50 \end{verb} napsat v~novější verzi
\begin{verb} \penalty20 \end{verb}.

Potřebujeme systém, který k~dokumentu v~\LaTeX u připojí ve vhodné
formě všechny makrobalíky, na kterých je tento dokument závislý a poté
dokáže z~takového makrodokumentu rekonstruovat podobu distribuce, na které
proběhne zlom dokumentu identicky s~překladem původním. Tedy potřebujeme
\TVS , \TeX\ Versioning System.

V~ideálním případě by činnost \TVS\ neměla záviset na distribuci \TeX u,
v~nejhorším případě by měl \TVS\ pracovat na všech distribucích dodržujících
souborovou strukturu TDS.
Dalším požadavkem je platformová nezávislost, proto se předpokládá
implementace v~jazyce Perl, jakožto vhodném nástroji pro zpracování
textových dat.

Dalším problémem obvyklým při zpracování \LaTeX ových dokumentů jsou
lokální rozdíly mezi distribucemi. Například na Fakultě informatiky si
každý student může z~WWW stáhnout svůj rozvrh mimo jiné ve formátu
\LaTeX2e.

Začátečník si {\tt rozvrh.tex} přinese domů, tam má obvykle {\tt te\TeX}
z~RPM nebo {\tt texlive} na Linuxu, spustí {\tt cslatex rozvrh.tex} a
\ldots A~nic. Protože nemá makra pro sazbu rozvrhu ani fakultní logo,
překlad skončí neúspěšně.
Ani pro pokročilejšího \TeX istu není situace o~mnoho jednodušší. Také si
totiž (většinou až doma) všimne, že prakticky tři čtvrtiny potřebných
souborů mu chybí.

Pro jednotlivosti, jako je rozvrh, lze problém převést na předchozí
úlohu, přeložit rozvrh ve škole, zjistit, co vše je potřeba a použít
výše popsanou metodu. Horší situace nastává, pokud se takových dokumentů
musí přenášet více.

Potřebujeme, aby bylo možno vytvořit \uv{lokální kopii lokálních
úprav}, tedy zjistit, jak se lokální instalace liší od standardní
distribuce, která pro ni byla základem. Tyto informace může například
vytvářet správce lokální instalace (a udržovat je aktuální po každé
provedené změně). Uživatel si přinese soubor (\TeX diff?) tam, kde
chce vytvořit další repliku těchto úprav a vytvoří pomocí \TVS\ přesnou
kopii svého obvyklého nastavení.
Pravděpodobně zde nebude možno dodržet požadavek nezávislosti na
distribuci.

Plánem do budoucna je rozšíření systému, které při chybovém hlášení
o~chybějícím souboru tento stáhne z~CTANu a případně také rozšíření udržující
verze maker tak, aby bylo možno překládat dokumenty stylem \uv{přelož
tohle, jako by bylo 1. března 1998}.
Zvláště poslední z~uvedených námětů bude patrně vyžadovat spolupráci
s~distribucí a~výrazně překračuje rozsah tohoto projektu.

\end{document}